Noviny 2000‎ > ‎

DISKUSE O KULTUŘE, NEBO HON NA ČARODĚJNICE?

přidáno: 13. 9. 2014 1:46, autor: David Hawiger   [ aktualizováno 13. 9. 2014 1:53 ]

Je už asi v lidské nátuře vyjadřovat se k tomu, s čím se člověk ani nenamáhá seznámit, a tvořit si úsudek na základě dohadů, podezření nebo letmo zachycených kusých informací. Diskuse kolem nové koncepce rozvoje kultury v Hranicích to, zdá se, potvrzuje. Z důkladného a kvalifikovaného rozboru situace obvykle vyraší zárodky logického závěru, ale ty nebývají dostupné každému. 

Jsou města, kde kultura kvete – namátkou třeba Litomyšl nebo Lipník. Pochopitelně to spočívá v široké základně zapálených lidí, ale podstatou je, že tito lidé podvědomě naplňují jakousi společnou myšlenku, nepsanou a snad nikdy neformulovanou; koncepci, která se živelně vyvíjí a neustále se aktualizuje. To je ta pravá podmínka, aby se lidé doplňovali a našli společnou řeč, to je pravá příčina jejich úspěchu.

Nové hranické koncepci kdekdo vyčítá, že chce vytvořit další, zbytečné úřednické místo. Městské kulturní organizace svou činnost příliš nekoordinují – právě proto, že tu chybí ono společné povědomí. Z hospodaření se zodpovídají ekonomickému odboru, ale kdo určuje náplň jejich činnosti? Výkonnou moc má Rada města, ale ta se mění každé čtyři roky a její členové mají zpravidla jiné starosti. Odbor kultury žádnou výkonnou moc nemá, a z analýzy, která je základem té diskutované koncepce, není patrné, že by měl zásadní vliv na instituce města. 

Kulturu je možné konzumovat, ale i spoluvytvářet. Úřední řeč to nazývá „zájmovou uměleckou činností“, ale v širším smyslu to souvisí i s úrovní společenského života a občanskou společností. Právě to, co pod ten název spadá, dává hlavně mladým lidem nezastupitelnou šanci rozvinout vlastní osobnost. Těch mladých, kterým nabídka městských kulturních institucí nestačí, je mnoho. Vždyť je v Hranicích několik středních škol. A nejde tady jenom o nabídku konzumace. Lidová škola umění má neuvěřitelný počet žáků a svou činností dávno přesáhla rámec regionu. Tady funguje ten kádr zapálených lidí, kteří našli společnou řeč a dosáhli tím úspěchu. Ano, je tu hlad po kultuře, po jiné kultuře, než jakou samospráva zatím nabízí. Hlad po seberealizaci, po vzájemném souznění na hodnotné úrovni.    

Součástí podkladů pro návrh „Juračkovy koncepce“ byla i vyjádření ředitelek městských kulturních zařízení k podmínkám jejich činnosti a výhledu do budoucna. Ani jedna z nich neuvedla vizi, která by aspoň naznačila společné povědomí o poslání jejich organizací s ohledem na aktuální potřeby veřejnosti. Zkušený harcovník Juračka z toho vyvodil, že musí hledat jinde. Jako už tolikrát předběhl současný stav masového vědomí a zásobil tak protivníky střelivem těsně před volbami. On už jiný nebude. Teď záleží na tom, jestli se toho Mesiáše, na kterého spoléhá, podaří objevit.

Jiří Čtrnáct


Autor příspěvku je bývalý dlouholetý kastelán hradu Svojanov, kde v době svého působení organizoval celou řadu kulturních akcí celostátního významu.
Comments